Aneta Martínková - "Díky tátovi mám číslo 42"

09.12.2020

Aneta Martínková 16letá studentka Masarykova gymnázia v Plzni tíhne k motorsportu již od útlého věku, motokáry si oblíbila již ve svých 3 letech. Aktivně se kartingu věnuje více než 8 let. V roce 2014 se stala nejvíce úspěšnou dívkou v kategorii Mini 60 v seriálu Mistrovství České republiky. Mezi její záliby patří také tanec, kterému se věnuje stejně dlouho jako motokárám. K motorsportu tíhne celá její rodina včetně mladšího bratra Tadeáše, který je rovněž kartingový závodník, oba jdou ve šlépějích svého otce, ten má již svoji závodní kariéru za sebou a aktivně tak podporuje svoje dvě děti ve vzestupu.

Ahoj Anet, ke kartingu tě přivedl tvůj táta, řekla bys nám, jak to vše probíhalo?

Můj táta dříve jezdil motokros, dělal spolujezdce v rally a nakonec začal jezdit motokáry. Závody motokár znal z doby, kdy se ještě jezdilo ve městech a tratě ještě nebyly. Myslím, že začal jezdit v roce 2001. Na motokárách jsem tedy vyrůstala. Samozřejmě mě to hrozně lákalo a měla jsem tátu jako vzor. Mojí první motokáru mi koupila mamka. Pamatuji si, jak na Štědrý den ležela v obýváku pod stromečkem. Bylo mi asi 6 let. Díky tátovi mám číslo 42 (chtěla jsem mít stejné číslo jako on), které mě provází celou kariéru.

Zajímalo by nás, jak probíhal tvůj první závod a jaký závod byl pro tebe nejnáročnější?

První závod byl ještě tenkrát v Sosnové. Začínala sezona a bylo to školení jezdců. Tuším, že rok 2010. Avšak si nejvíce pamatuji poslední závod mé první sezóny. Jelo se o mistra ČR. Předjížděli mě první dva o kolo a ten druhý se zdržel za mnou a tak bylo rozhodnuto o mistrovi. Hned jsem šla na věž, jestli vím co je modrá vlajka. Byla jsem vyděšená, co jsem to provedla.

Můj nejnáročnější závod se konal v Italském Lonatu. Byl to první závod v zahraničí a rovnou Rok Superfinal. Největší konkurence jakou jsem kdy zažila... Neskutečný počet vyrovnaných jezdců a pro mě úplně neznámá věc.

Jeden závod pro mě byl také náročný a konal se ve Vysokém Mýtě, tuším rok 2016. Měla jsem zánět slinivky (to jsem to ještě nevěděla). Celý víkend horečky neklesly pod 40. Bylo mi zle, ale chuť závodit byla silnější. V pátek jsem netrénovala a v sobotu jsem jela rovnou kvalifikaci, kde jsem skončila druhá, a celý víkend se mi dařilo. Dokud jsem v sobě mněla adrenalin bylo mi super, ale pak to bylo peklo na zemi a já jen ležela v karavanu.

Má pro tebe některý závod větší význam? Na kterou trať se ráda vracíš? 

Asi závody v zahraničí mají největší význam. Nejraději mám Písek a. k. a. green hell. Je to velmi fyzicky náročná trať a moc mě baví. Je to něco úplně jiného. 

Přiblížíš nám svoji kariéru kartingové závodnice? 

Začátky nebyly moc snadné...Začínala jsem kategorií Bambini. Stála jsem furt na jednom místě a nezlepšovala se. Řekla bych, že jsem se bála, ale nechtěla to přiznat. Táta musel mít velmi pevné nervy. Mamka to hodně prožívala a prožívá stále dodnes. Po cca dvou letech jsem se začala pomalinku posouvat dopředu a za 2 roky jsem dokázala jet v kategorii MINI 60 v top 7. Poté jsem zase upadla do pozadí, kvůli výšce a váze (nemohla jsem jet silnější kategorii kvůli věku). Když už jsem konečně mohla přestoupit do silnější kategorie, začala jsem jezdit kategorii Rok junior. Poprvé jsem si velkou motokáru vyzkoušela na posledním závodě ve Vysokém Mýtě. Jela jsem tedy závod s MINI 60 a trénovala i s Rok juniorem. Tátovi jsem řekla, že už nechci jet malou káru a vlastně mi to i šlo a byla jsem rychlá. Zase jsem chytla drive a chtěla jet závod s velkou károu. Tehdy se všechno změnilo a já začala být rychlá, nebála se předjíždět. V kategorii Rok už působím 4 roky. Nejlepší byla minulá sezona, kde se mi dařilo nejvíce ve Wackersdorfu a v Třinci. Startovat z první řady, to je teprve něco. Momentálně je sezóna 2021 zatím ve hvězdách.. 

Pro některé možná záludná otázka ale rády bychom věděly, co považuješ za svůj největší úspěch? 

Asi cenu nejúspěšnější dívky v MINI 60 pro rok 2014. A závod ve Wackersdorfu, kde jsem se držela na zádech Ondřeje Kočky pouze o pár tisícin. Závodní víkend Moravského poháru v Třinci byl také úspěšný. Začal vyhranou kvalifikací a pak ještě bylo nějaké druhé místo, nakonec nás zradily technické potíže.  

Uvažovala jsi někdy o jiném sportu než je karting, jako je například rallye, rallycross a jiné? 

Nikdy jsem nevěděla, co by mě bavilo. Rally mi přijde jako obrovská zodpovědnost a rallycross by asi úplně špatný nebyl. Oči se mi otevřely po svezení ve Ferrari 488 Challenge na autodromu Most. Celé to zařídil můj coach Michael Vorba ve spolupráci s Ferrari Scuderia Praha. Bylo to něco úžasného už jen z pohledu spolujezdce, a proto mě strašně láká si to vyzkoušet za volantem. Ty brzdy, zrychlení a potřebná přesnost. Myslím si, že tohle by bylo něco pro mě. 

Zasvětíš nás do své přípravy na závod? Co jeden takový závod obnáší? 

Tancování mi dodává kondici, doma namotávám závaží na tyč (starý motokrosařský trik) a také mám volant se závažím. Moje nejslabší stránka je krk a proto musím posilovat se závažím, abych byla 100% připravena. Na jaře vydal Bas Lammers (motokárový mistr světa) super videa s tipy o posilování na motokáry a to mi také pomáhá. Naštěstí mám ještě rezervu se závažím na sedačce, takže nemusím držet žádné diety. Jsem vysoká 177 cm a to je trošku handicap. Závod obnáší určitě přípravu techniky a zázemí a hlavně čistou mysl. 

Vzhledem k epidemiologické situaci, se nějak rapidně změnila tvoje příprava? Jezdíš někam trénovat nebo cvičíš, abys nevyšla z formy?

Jelikož nastala zima, zbývá pouze fyzická příprava a trénink v půjčovně. Snažím se udržet v kondici a na stejné váze.  

V roce 2014 ses stala nejvíce úspěšnou dívkou v kategorii Mini 60 MČR a posléze jsi přestoupila do vyšší kategorie, řekneš nám, která to je a zda máš v budoucnu v plánu jet i v jiných třídách? 

Přestoupila jsem do kategorie Rok junior. Zatím bych chtěla dosáhnout, co nejlepšího výsledku v kategorii Rok GP a třeba si vyzkoušet nejsilnější kategorii a to je třída KZ2. 

Máš nějaký kartingový vzor? 

Pro mě je vzor asi Bas Lammers. Obětoval pro motokáry vše a stále ve svém věku dokáže všem ukázat, co v něm je. Za jeho úspěchy stojí spousta píle a stále je to skromný člověk. Také Patrik Hájek dokázal, co v něm je a určitě k němu vzhlížím. Ovšem nesmím zapomenout na mého coache Michaela Vorbu, který v motokárách závodil proti Hamiltonovi a Vettelovi a dokázal je porazit. 

Jak se ke tvé zálibě v motokárách staví rodina a přátelé, podporují tě? 

Všichni mě podporují a troufám si říct, že jsou na mě pyšní. Rodiče mi občas nadávají za chyby na trati, tedy spíše táta... Ale on je můj mechanik a zároveň hledá mé chyby na trati, kterých není málo. 

Jezdí i tvůj mladší bratr, řekneš nám, čeho dosáhl a jaké jsou jeho úspěchy? Jaký je vlastně pocit vidět mladšího bráchu závodit?

Můj brácha je úplně jiný jezdec než já. Je více bojovný a nepřemýšlí nad věcma. Je hodně rychlý ale spis si dokáže všechno vybojovat. Jeho kariéra začínala v Easy 50 a pokračovala přes BABY60 a MINI 60 a teď je v kategorii Rok Junior. V MINI 60 jezdil do cca 5.místa a celkově za sezonu v MČR skončil 4. a to jen o pár bodů. Poslední sezonu v MINI 60 často dojížděl na pódiových umístěních. Letos na podzim se jelo jako každý rok , světové finále v itáli (Superfinal) ....Kde jsme se zůčastnili oba dva...

Jel finále B a propracoval se na 12.místo,ale při předjíždění na přední pozice byl vytlačen soupeři mimo dráhu ,zpět se vrátil na dráhu se strátou tak 100m na posledního jezdce,přesto se dokázal probojovat na pěkné devatenácté místo....Nebýt smůly v předchozích rozjížďkách ,mohl nastoupit do finále A. mezi prvních 34 nejrychlejší jezdců ze světové špičky juniorů . Jeho zajeté časy na kolo tomu odpovídali....

Nojo no někdy to štěstí prostě chybí ,ale to je Motorsport ...Jsem na něj pyšná ... Teď jedeme téměř stejnou kategorii a čekám, kdy mě předjede (smích). Když trénujeme, tak se předjíždíme a soupeříme... Ovšem jsou tu i okamžiky, kdy trnu. Teď ve Vysokém Mýtě měl nehezkou bouračku a já ho viděla tam jen tak ležet. Byl převezen sanitou do nemocnic. Zastavilo se mi srdce a v depu jsem hned brečela a byla celá rozhozená. Naštěstí jsem v závodě nedělala chyby a nemělo to vliv na výsledek. V nemocnici ho zkontrolovali a měl jen naražená žebra. Když jsem ho viděla s úsměvem, spadl mi kámen ze srdce. Jak říkám, jsem na něj pyšná a moc mu fandím! Ale jsou to hrozné nervy...

Setkala ses někdy s podceňováním žen za volantem, popřípadě jak se k tomu stavíš?

Určitě to je věc na denním pořádku. Spousta lidí ženy podceňuje a ono je to právě naopak. Setkávám se s tím často... Ale většinou všem dokážu, že to tak není. Už jen v půjčovně motokár se dá leccos dokázat veřejnosti..

Chtěla bys na závěr něco dodat?

Chtěla bych Vám poděkovat za možnost se někde rozpovídat o své kariéře. A zdravím všechny své příznivce ! 


Otázka na tátu Anetky

Pane Martínek, u tratě vás můžeme vidět na všech závodech, kde podporujete své dvě děti. Doneslo se nám, že jste se vzdal aktivního závodění, abyste svoji roli přenechal mladší generaci. Jaký z toho máte pocit, daří se dětem? Učili se rychle? Konkrétně Anetka, byla od malička učenlivá? Jste rád, že vaše děti šli ve vašich kartingových stopách? Musíte být hrdý táta, chtěl byste zde vyzdvihnout nějaké vlastnosti dětí, které se projevili v jejich sportu? O Anet se píše, že je dravá a zapálená do tohoto sportu, je to tak?

Jsem velmi hrdý. Když podávají dobré výsledky, možná to na mě emotivně není vidět, ale jsem pyšný a mám z toho dobrý pocit. Nejvíce mě těšilo, že jsme dokázali být konkurenceschopní týmům s mnohem větším rozpočtem, když já jsem to všechno platil z výplaty. Učili se v rámci množství pozitivně, jelikož jsme neměli finanční prostředky na to být pravidelně na testovacích dnech na trati. Ano, jsem velmi rád a mrzí mě, že tady v ČR je spousta talentovaných dětí, které se nemůžou prosadit díky tomu, že to není finančně podporované. Pokud chcete podávat výsledky, musíte obětovat všechen svůj osobní čas, což je na úkor celé rodiny. Když není rodina schopna podpořit tento sport bez toho nelze fungovat a věnovat se tomu. Anet má velmi čistou stopu jako profesor, ale občas v káře moc přemýšlí také, ale dokáže překvapit svými manévry. Ježdění na vodě jí sedí, má pro to cit. Děti mají pozitivní přístup a Táda je velký bojovník, který vše dokáže vybojovat a nedá nikomu nic zadarmo. To teď dokázal v Itálii na Rok Superfinal ve Franciacortě. Anet je velmi zapálená a baví jí to. Nejraději by však jezdila závody v Itálii, na to ale nejsou momentálně prostředky..


Děkujeme Anet za rozhovor. Holky za volant patří!

Pokud se vám článek o Anetě Martínkové líbil můžete sledovat její cestu za sny na jejím instagramu anet_martinku. Sdílejte a dodejte slečnám a ženám sebedůvěru, podporu a jistotu za volantem!

#Holkyzavolantpatří