ANNA RUBAČÍKOVÁ – "Chci ukázat, že i lidé od aut mají srdce na pravém místě"

05.05.2022

Napadlo vás někdy, že by tuning aut pomáhal dobrým věcem? Myslíte si, že to nejde dohromady? Jde. Protože v automobilovém světě nic není nemožné. Pětačtyřicetiletá Ája Rubačíková, pracující jako supervizor dopravy, je živoucím důkazem toho, že i auta mohou pomáhat. Přečtěte si nyní rozhovor se ženou, která má srdce na správném místě a český svět tuningu se díky ní stal místem, kde se i lidé zapálení do svých čtyřkolových mazlíků dokáží spojit a pomoci všem, kteří to potřebují.

Ahoj Ájo, jsi zakladatelkou a pořadatelkou tuning srazů s názvem Help Cup - Pomáháme tuningem. Co je jejich podstatou? Jaký byl tvůj první impuls se tomu věnovat?

Nějak to normálně vyplynulo ze života. Daleko dřív, než Help Cup vznikl, jsem už přispívala na různé akce. Srazy jsem pořádala již dříve a pak se prostě moje záliba spojila v dobrou věc. Podnětem bylo taky ukázat, že lidé od aut mají srdce na pravém místě.

Charitativní sraz je rozhodně zajímavý a velmi milý projekt. Jak ho vnímá naše česká tuning scéna? Setkáváš se s pozitivními ohlasy?

Tuningová scéna si myslím, že tento projekt vzala velmi pozitivně. Hlavně nikoho nenutíme dávat peníze, autíčkáři přispějí už jen svojí účastí a koupí třeba slosovatelných lístků. Samozřejmě jsou i negativní ohlasy, ale kde nejsou. :)

"Baví mě ten pocit z jízdy a radost, když se někomu moje auto líbí."

Komu nebo čemu jsi v rámci tvých charitativních srazů pomohla? Vybíráš si, kam výtěžek poputuje?

Výtěžek vždy putuje na konkrétní rodinu, kterou vybíráme ze zaslaných podnětů od návštěvníků. Musí však splnit určité podmínky, jednou z nich je vlastní setkání s rodinou a doporučení. Taktéž chceme vědět, na co se peníze použijí.

Prozraď prosím našim čtenářům, zda-li je možné tvůj projekt podpořit i jinými způsoby, než přímou účastí na srazech. Existuje taková možnost?

Samozřejmě je možné podpořit projekt mnoha způsoby. Už jen třeba sdílení našich akcí, nebo příspěvek do tomboly, z které jde veškerý výtěžek právě na konkrétní rodinu. Firma Revilo Auto z Hradce Králové je třeba naším hlavním partnerem. Zaštiťuje nám poháry a na finále připravuje i krásné balíčky vítězům. Za což jsem strašně vděčná, od nich jde totiž i ta opravdová srdcová podpora a to je nejvíc.

Máš své vlastní upravené auto? Jsi s ním spokojená?

Ano. Mám Škodu Felicii a co si budem, je to další dítě v rodině. Někdy je na zabití, ale přesto ho milujete a nevzdáte se té bílé krásky nikdy. Ted už na ni není moc času, ale ten pocit, kdy sedneš do auta, pustíš si hudbu na plný kule a jedeš jen tak bez cíle je k nezaplacení.

"Auto ti tu péči vrací vždy, když se k němu pěkně chováš. Musíš to prostě milovat."

Jakými úpravami tvé auto disponuje? Jak dlouho se na něm pracovalo?

Úpravy tak nějak shrnu, jelikož bychom tu byli dlouho. Auto je na každé straně rozšířené o 5cm a snížené na podvozku HP, na kterém je osazen vzduchový podvozek. Rozšířením jsme tam mohli dát celoleštěné 16ky kola Artec, vepředu 9 palců a vzadu 10 palců. Jsou trošku do "áčka", aby se Felda krásně položila na bříško. Když položíte před nárazník krabičku sirek, tak ji můžete posouvat, ale to jde zkoušet jen na doopravdy rovném povrchu, jinak můžeme do lakovny. Přední blatník je totiž až po zadní blatník jeden celek s prahy. Takže kdybychom něčím vzali předek, ups, problém je až dozadu (smích). Tuning je přece i o adrenalinu :) Nad zadními bočními okny je zavařená lišta a tak se docílilo více zahlazeného stylu.

Interiér je bílá koženka na originálních sedadlech a to bych chtěla říct, že odmítám sportovní sedačky. Má to jen jediný důvod - dobře se mi v nich vozí moje prdelka (smích). Dále sportovní volant, chromové doplňky, dotykové výsuvné rádio, lakované tapce všech dveří. Laminátová zástavba osazená reprákem Mohawk a ovály Ground Zero. Samozřejmě k tomu nesmí chybět dva zesilovače. Loni Felda dostala komplet chromované brzdové trubky a tím se dostáváme k motoru. Je očipovaný z dob Tuning Cupu, ale co si budeme, u tak slabého auta to prd pomáhá, ale byl to dost cenný bod. :) Snad jen, že do kopce táhne líp než ostatní feldy. Motorový prostor je zahlazený, topení šlo pryč spolu s chladicí kapalinou a nádobkou na ostřikovače. Jak v interiéru, tak i tady jsou chromové doplňky. Přední světlomety nebo spíše obal je originál, ale vevnitř jsou napasované čočky BMW. Zadní světla jsou stále origo, prostě tam sedí a líbí se mi tam.

Upravovala sis svoje auto sama, nebo ti s tím pomáhala firma či přátelé?

Auto jsem určitě neupravovala sama, a to snad nikdo. Jo, dřív jsem si šila sedačky sama, lakovala motorový prostor i tapce, ale postupem času zjistíte, že někdy je lepší dát to někomu, kdo to umí líp. Třeba elektrika a já, tak to vůbec nejde dohromady a tam vládne Alda (manžel). To stejný je u vzduchového podvozku. Nechali jsme si jej udělat, protože by to nezvládl, a teď už by to zvládl klidně i poslepu. Musím říct, že se teď autu věnuje víc než já. Já jsem teď víc v práci a po rodině se musím věnovat právě zmíněnému Help Cupu.

Co tě na tuningu nejvíc baví?

Lidi, auta a celá ta komunita. Pocit z jízdy a radost, když se něco povede, nebo když jen tak jedeš a někomu se tvoje auto líbí. Když jsi na sraze a padne nějaký pohár tak to moc potěší. Není to nejdůležitější, ale vždy si tak v duchu řekneš: "Jo, je to tam." Pak jdu k autu a řeknu: "Tak lásko, jsi dobrá." To stejný když vyjíždíš z garáže, nejdřív ji pěkně pohladíš po hřbetu, řekneš jí, jak je krásná a že se jedem protáhnout. Auto ti tu péči vrací vždy, když se k němu pěkně chováš a pak tě to nemůže nebavit. Musíš to milovat.

"Sním pořád. Co by byl život bez snů."

Jak se k tvému koníčku staví rodina a přátelé? Podporují tě v tom, co děláš?

Manžel mě podporuje, jelikož je to náš společný projekt a jak jsem už psala, teď je to víc na něm. Co děti - dcera by auto chtěla zdědit a syna to nějak nebere, ale když rodiče nejsou doma, tak je doma klid a to je přece super. :) Přátelé jsou většinou tuningová komunita, takže je vám jasný, že podporují a říkají mi MAMA KAMI.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Největší úspěch bylo 3. místo v roce 2010 na finále Tuning Cupu. Dřív legislativa nebyla tak přísná a konkurence byla sakra velká a jen dostat se tam byla čest. Ted už bohužel tomu tak není, a ač se můžeme snažit sebevíc a dělat srazy na vyšší úrovni, nejsou už auta. Aut je sice dost, ale nejezdí majitelé. Mají jiné priority.

Teď už považuji za největší úspěch, když mám spokojené lidi s úsměvem na tváři na Help Cupu.

Vyzkoušela sis někdy nějaké odvětví motorsportu, např. autoslalom, motokáry atd.? Pokud ano, jak to na tebe zapůsobilo?

Jasně, že jo! Vyzkoušela jsem si derby s Oltcitem. To byla paráda, úplně jiný level zábavy. Než byla Felda jaká je, tak jsem zkoušela i sprinty ale už ji mám moc ráda na to, abych jí ničila spojku na dráze.

"Při úpravách myslete na to, že upravujete své auto, ne auto toho druhého. Jestli se mu to nelíbí, není to váš problém. "

Máš svoje vysněné auto? Jaké?

No jasně. Je to staré "poršátko" a jednou si ho koupím, ale ještě předtím si koupím Choppera. Když jsme se s manželem seznámili, tak jsme začínali na motorkách. Pak přišla svatba a motorka šla z domu a už na ni nebyl čas.

Zůstaňme ještě chvíli u snů. Kam bys ráda své charitativní srazy posunula? Hodláš se jim věnovat i do budoucna, nebo máš jiné plány?

Sním pořád, na každém sraze. Co by byl život bez snů. Představuji si, že bude plný areál aut a spousta spokojených lidí. Sním o tom, že třeba Adam Kočenda, Libor Olič, Martin Slepička, Girlstuning a celá ta stará garda vytáhne svá auta a dojedou na můj sraz, sedneme k ohni, budeme vzpomínat a na druhý den budou návštěvníci slintat nad jejich skvosty.

Jakých ostatních srazů se ráda účastníš a jaké bys doporučila?

Jezdím ráda (pokud to čas dovolí) na Karvánky, je tam skvělá atmosféra a rozhodně stojí za to na něj jet. Na který sraz si ovšem člověk musí vzít i dovolenou je Last Ride v hranickém kempu. Je pořádaný Jirkou Zajícem každý první víkend v říjnu.

"Je to jen plech, který potěší, ale za pár let bude ležet v krabici."

Jaký byl tvůj nejlepší sraz v životě?

Na tuhle otázku asi nejde odpovědět, vždy záleží na úhlu pohledu. Ráda vzpomínám na Brno a na svůj nejcennější pohár. Ráda vzpomínám na Nitru a partu, s kterou jsme tam strávili víkend.

Dostala jsi se někdy do situace, kdy jsi přemýšlela o tom, že s tuningem skončíš?

Jasně, že jo a ne jednou. Jenže když jsou do toho dva lidi v rodině hodně zapálení, tak stačí, když jednomu dojde chuť, a potom převezme otěže ten druhý. Vytáhne ho na sraz a je v tom znova až po uši.

Jak tě na tuning scéně vnímají muži? Setkala ses někdy s kritikou nebo podceňováním?

Jako podceňování v tom smyslu, že jsem žena, tak s tím jsem se nesetkala. U tuningu je to jedno, buď to umíš anebo u toho auta jen stojíš a ksichtíš se a je úplně jedno, jestli to je ženská nebo chlap. Kritika je spíš jen od zhrzených nespokojených soutěžících, ale to je na všech akcích.

"Sním o tom, že jednou ta stará garda vytáhne svá auta, dojedou na můj sraz, sedneme k ohni a budeme vzpomínat."

Chtěla bys na závěr něco vzkázat našim čtenářům?

Mějte se rádi, každý den si udělejte malou radost a minimálně na jednoho člověka se třeba jen usmějte. Uděláte sobě i ostatním svět hezčí. Při úpravách myslete na to, že upravujete svoje auto, ne auto toho druhého. Když se vám někdo snaží vnutit svoji myšlenku a vám se nelíbí, tak ať si tu myšlenku realizuje na svém autě. Nevyhrál si pohár a jsi zklamaný... víš co, řeknu ti jedno tajemství. Je to jen plech, který potěší, ale za pár let bude ležet v krabici, tak jak ten můj. Vzpomínky na vydařený sraz s přáteli, ten nikdy nezakryje prach a při dalším setkání třeba u kávy, pivka nebo my ženy u Aperolu se u nich znovu zasmějeme a vždycky to pohladí na duši. Vzpomínáš, jak jsi dělala čarodějnici a sebrala raťákům seno a tříkolku, nebo kámoška vždycky kecá s vodníkem a prosí o telefon. Když se kluci pro dobrou věc převlečou i do sukní. Zkrátka se neboj a buď sám sebou. Žijem přeci jenom jednou.

Děkujeme za skvělý rozhovor a přejeme mnoho úspěchů ve světě tuningu.

Tým #holkazavolantem