Jana Votavová - “S manželem se známe z autoslalomu”

18.11.2020

Devětadvacetiletá maminka na mateřské dovolené Jana Votavová je velká milovnice cestování. Pochází z Českých Budějovic a před mateřskou dovolenou pracovala jako asistentka. Mohli jsme ji vidět za volantem rallycrossového auta jak na českých, tak také zahraničních tratích. Momentálně jí čekají státnice.

Ahoj Jani, jak ses dostala k rallye?

Díky mému manželovi, který je ze závodnické rodiny. Poznali jsme se na "sranda slalomu", krátce na to mě přihlásil na Citroen czech women talent DS3 a směr byl daný...

Jak probíhal tvůj první závod?

Byla to Radouňská rally, ale jen jedna z etap v rámci vloženého závodu. Tehdy jsem si půjčila auto, za nemálo peněz, řekla bych, ale nelituju toho. Užila jsem si to, nasbírala zkušenosti a dokonce obsadila první místo ve třídě. Navigoval mě tchán. S manželem jsme sedli společně do auta jednou a to bylo poprvé a naposledy.

Proč poprvé a naposledy?

S manželem jsme seděli spolu v závoďáku na jedné amatérské rychlostce tady v jižních Čechách. Byli jsme nejspíš jeden z druhého maličko nervózní a skončili jsme hned při prvním průjezdu ve stoce. Nic strašného se nestalo, i když dál jsme jet nemohli kvůli vylomenému kolu. Co jsme vylezli z auta, jsme se do sebe pustili, proč se to stalo, čí je to vina a byl oheň na střeše... Měla jsem to pak na talíři ještě dlouho 

Co bys nám řekla o své jezdecké kariéře?

Nenazývala bych to slovem kariéra, ale tedy... Mám ráda seriál amatérských jihočeských závodů. Baví mě ta atmosféra, všichni se vzájemně známe. Účastním se pravidelně pár let. Díky přátelům od fochu jsem se dostala také k rallycrossu, tentokrát už jako licencovaný jezdec. Byla to ohromná zkušenost. Na rallycrossové šotolině jsem se naučila auto mnohem lépe ovládat. Měla jsem tu čest se svést i na zahraničních tratích v Německu, Rakousku a na Slovensku.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Není nic, co bych v rámci závodů chtěla nějak extra vypíchnout. Menších i větších úspěchů i neúspěchů bylo několik, ale nejšťastnější jsem za to, že se nikdy nestala žádná "bouda".

Jaký je tvůj sen v rallye?

Jsem na mateřský a to si maximálně užívám. Velké ambice nemám, co se týče motorsportu, snad jen vrátit se do auta. Věřím, že to půjde. Skrze naše miminko, rozestavěný dům, ale taky koronu.

Máš nějaký jezdecký vzor?

Tamara Molinaro.

Nějaké vysněné auto? Závodní či civilní

Když zůstanu nohama na zemi, tak vysněný auto už mám. Suzuki Swift GTi, jen by chtěl velkou dávku péče a nějaký upgrade.

Jak se změnila tvá jezdecká kariéra po porodu? Máš o sebe třeba větší strach?

Zatím jsem neměla možnost to posoudit. Předpokládám, že strach bude větší, protože už nejsem zodpovědná jen sama za sebe.

Plánuješ do budoucna vést svého syna k motorsportu?

Moc ráda bych synovi Tomovi tu možnost zprostředkovala. Svezl se se mnou v bříšku, tak snad si to zapamatuje. Nee, pokud se rozhodne hrát fotbal, tak bude hrát fotbal.

Jako rodiče máte zálibu v nebezpečném sportu. Setkali jste se někdy s kritikou? Popřípadě jak na ní reagujete?

Zatím ne. Tím, že jezdíme oba, se riziko násobí. Co si myslí okolí, je mi jedno. Důležité je, jak to budeme vnímat my, jako rodina. 💕

Setkala ses někdy s podceňováním žen za volantem, popřípadě jak se k tomu stavíš?

Často slýcham "no joo, ženská"... Možná i já sama v běžném provozu někdy utrousím podobnou poznámku. Nechtěně, samozřejmě.

Na závodech podceňování nevnímám, spíše naopak cítím podporu od svého okolí.

Chtěla bys na závěr něco dodat?

Děkuji za možnost rozhovoru. Je příjemné se ohlédnout zpět. Na spoustu věcí v každodenním shonu zapomínáme...