Kristýna Kuhnová - "Vedle jednoho jezdeckého vzoru se probouzím a druhý mě vychoval."

Týna Kuhnová je mladá paní učitelka francouzštiny, češtiny a tělocviku na základní škole, pocházející z krásného prostředí Krkonoš, která žije převážně v Praze. Studovala ve Francii a úspěšně dokončila pedagogickou fakultu v Hradci Králové. Jak sama říká, další studium na pedagogické fakultě v Praze ji nenadchlo, a proto se vydala odlišnou cestou v rámci ekonomického studia, na jehož brzkém konci se bude pyšnit titulem Ing. Kromě autokrosu je velkou milovnicí devadesátkových aut a hudby, slunečních brýlí, divadla a seriálu Přátelé. Také ráda sportuje, konkrétně se věnuje cyklistice, běhu, kolektivním sportům a v zimě běžkám.

Ahoj Týnko, na úvod bychom se tě rády zeptaly, jakým způsobem ses dostala k autokrosu? Jaké byly tvé úplně první krůčky v tomto odvětví motorsportu?

K autokrosu jsem se dostala vlastně úplně náhodou a zároveň jednoduše. Můj táta má autoservis a kolem aut se pohybuje celý život, k závodnímu autokrosu jsem přičichla díky němu, ale být dcera mechanika s sebou nese i jiné perličky. Díky této výhodě jsem měla k dispozici hodně aut, pravda, občas to byla auta na vyzkoušení, než se vychytají chyby a to s sebou nese i mnoho historek, ale vždycky to stálo za to. No, né každé holce hořelo auto nebo třeba upadl na kruháči v dopravní špičce čep atd. (smích) Občas si ze mě kamarádi dělali srandu, že možnost dojetí se mnou je při příznivém počasí 60 procent a v nepříznivém 40. Samozřejmě, že to tak není, ale jsou zkrátka okamžiky, na které nezapomeneš. Logicky jsem řídit uměla dříve, než jsem měla řidičák a znát základní komponenty pod kapotou byla samozřejmost. O prvních krůčcích se tedy v dospělém věku úplně nemůžeme bavit, ale budou tomu tři roky, co jsem se byla na tátu podívat na závodech a on na mě, "no, zkus si tuhle moji kombinézu... hm, dobrý, tady si sedni, dej si límec, hm... no a tady máš helmu a jeď."

"Nejskvělejší a zároveň nejvíc crazy pocit je na startu před startem závodu, kdy jen čekáš, až se rozsvítí světla a úplně se ti tají dech."

Pamatuješ si, jak probíhal tvůj úplně první závod?

Nebyl to tak úplně závod, ale byl to závod mechaniků. Všude lítalo bláto, a protože to byl poslední závod dne, tak se už i stmívalo, všechno klouzalo a byla to hrozná sranda, v ostřikovačích nebyla voda a auto se klouzalo jako po másle.

V jaké autokrosové kategorii závodíš?

Jezdím kategorii Škoda N1400 a Speciál.

Jak vypadá tvoje příprava na závody a co jeden takový autokrosový závod obnáší?

Příprava, realizace i návrat zaberou hodně času. Samotné závodění je už opravdu třešnička na dortu. Před tím než vůbec vyrazíme, musíme naložit auta na vlek, zkusit nic nezapomenout a vzít si všechny náhradní díly, nářadí, benzín, samozřejmě svačinu a pití. Naše závody se neobejdou bez Salka v plechovce a hektolitrů vody, protože ti, kteří mě znají, tak vědí, že já vypiju na ex litr vody, nebo i nějakých jiných tekutin. (smích)

No a co obnáší jeden závod? Ve zkratce jednu až dvě poloosy, litry benzínu a hodně adrenalinu. Nejskvělejší a zároveň nejvíc crazy je pocit na startu těsně před startem závodu, když jen čekáš, až se rozsvítí světla a úplně se ti tají dech.

Co považuješ za svůj největší úspěch?

Letos se mi konečně podařilo dostat na bednu s chlapama a vyjet si na závodech 3. místo za tým AMV Trutnov. Vyhrála jsem Miss Autokros a také se mi podařilo skočit boudu roku, pravda, z boudy mám radost spíš až zpětně. :D :)

"Já se bláta určitě nevzdám, protože je to tak skvělý punk a adrenalin v jednom."

Máš nějakou svoji oblíbenou trať, kam se ráda vracíš?

Srdeční vztah mám k naší rodinné trati v Radči, kde jsem jela vůbec poprvé, a odkud pochází i název cupu, který jezdíme - Radeč Cup. Díky srdcařům, kteří tento cup pořádají, tady panuje skvělá atmosféra. Zajímavá je trat' v Přerově, ta mě hodně baví.

Autokros je sport kontaktního typu, měla jsi ze začátku nějaký problém s tím, že se v něm častěji havaruje nebo do tebe ostatní závodníci narážejí? Případně jak ses s tím vypořádala?

Tak nějak si člověk na to zvykne a v rámci fair play je dobrý, že si to můžeme i vrátit. Má to správný drive, ale v rychlejších kategoriích jsem viděla už i ryze zlomyslné kroky s cílem poškodit jiného závodníka, a to se mi nelíbí.

Měla jsi někdy vážnější srážku nebo nehodu? Jak ses k tomu postavila?

Největší byla asi bouda v Žambereckém kotli, trochu to mnou otřáslo, protože to byl fakt fofr, ale hlavně to je zkušenost, protože už vím, kde přesně jsem udělala chybu.

"Vedle jednoho jezdeckého vzoru se probouzím a druhý mě vychoval."

Zvládáš si na autě dělat sama drobné opravy? Nebylo ti líto prvních šrámů, které tvoje auto utrpělo?

Drobné ano, ještě vloni jsem uměla vyměnit poloosu, na to jsem byla opravdu pyšná, ale teď jak to píšu, tak si to budu muset zase oklepat. Šrámů mi líto nebylo, protože kdo nebourá a nepadá, jezdí pod svoje možnosti. A to si myslím, že je i takový moje krédo jak do sportu, tak do života. Občas ten pád bolí, ale posune tě dál, a i pád na držku je posun dopředu, ne? :) Při těch pádech je dobrý mít kolem sebe blízké kamarády a rodinu, kteří ti podají pomocnou ruku, protože když máš vstávat sám/a je to fakt těžký, a to nejen při závodech.

A kolikrát jsi hodila "boudu"?

Jednou pořádně třikrát přes střechu a pak několikrát jen takový půl boudy.

Teď otázka trochu mířená do minulosti - jak hodnotíš loňskou sezónu značně poznamenanou pandemií koronaviru? Co se ti dařilo nebo nedařilo?

Ono to do minulosti vlastně moc není, protože ta pandemie tu furt je. Některá omezení nám překazila závody, ale i tak jsme si je užili na sto procent. Myslím, že my jako závodníci na čerstvém vzduchu opravdu nejsme nějakým ohniskem, bohužel mám dojem, že ti, kteří tohle posuzují, jsou k selskému rozumu slepí. Nicméně loňská sezóna byla fajn a ráda na ni vzpomínám, protože v rámci našeho Radeč cupu jsme taková velká rodina. Neřekla bych, že se mi něco vyloženě nedařilo, ale je tu samozřejmě prostor pro zlepšování a zlepšování, a některé skills se člověk nenaučí hned, je třeba se k nim projezdit. :)

Přemýšlela jsi někdy nad tím, že bys zkusila i jiný druh závodění, např. rally, motocross, atd.?

Tak záleží na tom, jestli to je myšleno zkusit jako vyzkoušet, nebo zkusit jako změnit závodění. Já se bláta určitě nevzdám, protože je to tak skvělý punk a adrenalin v jednom, zároveň kdybych si mohla něco zkusit, tak by mě lákaly nějaké srandičky na asfaltovém okruhu, třeba nějaký vytrvalostní závod. Hodně mě baví blbnout na motokárách, nebráním se ale asi ničemu, uvidím, co si pro mě život přichystá.

"Jestli vás láká jakékoliv odvětví motorsportu, jděte určitě do toho, protože tohle rozhodnutí odstartuje velkou životní jízdu."

Máš nějaký jezdecký vzor, který tě inspiruje?

Vedle jednoho jezdeckého vzoru se probouzím a druhý mě vychoval. Oba mě inspirují v tom, jací jsou závodníci, ale také v přístupu, v klidu, který oba dokážou zachovat a v nekonečném zápalu pro ježdění i sport.

Jak se k tvému koníčku staví rodina, přátelé? Podporují tě?

Mamka si zvykla, že jsem po tátovi.(smích) Rodina mě hodně podporuje, nejvíc asi moje mladší ségra, s tou se podporujeme psychicky ve všem, kamarádi mi tolerují, že když máme sezónu, tak prostě přes to vlak nejede, a ti nejlepší se na mě byli už i podívat, toho si moc vážím.

Rády bychom věděly, jestli ses někdy s podceňováním žen za volantem setkala, popřípadě jak se k tomu stavíš?

Né přímo osobně, ale tenhle fenomén tu samozřejmě je. Já si myslím, že většina holek je za volantem opravdu schopných a šikovných, a že zvládnou za volantem skvělé věci od parkování až po závodění. Nelíbí se mi ale, když se paušalizuje, že jedna skupina umí víc než druhá, pravda je ale taková, že zas tolik holek v motorsportu není, možná je to tím, že se holčičky vychovávají s panenkami a klukům se cpou do ruky autíčka. Je možná k zamyšlení, jestli si vlastně to podceňování neneseme jako takovou výchovnou informaci už od dětství, ale to už je hodně filozofická myšlenka dobrá tak k vínu nebo pivu s kamarády. :D :) Abych to shrnula, jsou holky, které jsou za volantem skvělé, jsou holky, které se za volantem necítí, a určitě si myslím, že jsou takoví i nějací chlapi, i když jich je nejspíš méně, jen se o nich možná tolik nemluví a neví.

Chtěla bys na závěr něco dodat nebo předat našim čtenářům nějaké poselství?

Děkuji za milý rozhovor a přeji všem čtenářkám a čtenářům hodně krásných závodů, ať už za volantem, v depu nebo na tribuně. Až budete někdy na autokrosu, tak se určitě zastavte pokecat, a jestli vás láká jakékoliv odvětví motorsportu, jděte určitě do toho, protože tohle rozhodnutí odstartuje velkou životní jízdu. :)

I my mockrát děkujeme za rozhovor.

Tým #holkazavolantem